Dlouho před útoky typu Stuxnet nebo moderními operacemi proti energetické infrastruktuře se odehrál incident, který je dnes často označován za jeden z prvních útoků na průmyslové řídicí systémy v historii. Podle později zveřejněných informací schválil v roce 1982 prezident Ronald Reagan plán CIA, jehož cílem bylo zasáhnout sovětskou ekonomiku prostřednictvím sabotáží technologií.
Když Západ otočil technologickou špionáž proti SSSR
První SCADA útok na infrastrukturu nepřítele zinscenovali Američané proti SSSR. SCADA neboli Supervisory Control And Data Acquisition je termín používaný pro systémy, které kontrolují fyzická zařízení například v elektrárnách, ropovodech či veřejných zařízeních. Útok na takový systém může způsobit nedozírné škody.
V lednu 1982 prezident Ronald Reagan schválil plán CIA na sabotáž ekonomiky Sovětského svazu prostřednictvím tajných transferů technologií, které obsahovaly skryté poruchy, včetně softwaru, který později spustil obrovskou explozi v sibiřském plynovodu.
Komunistický SSSR a jeho satelity v 80. letech minulého století výrazně ztrácely ve výpočetní technice. Řešilo se to jak nákupy, tak v případě snahy získat moderní softwarové systémy, na které se vztahoval zákaz vývozu jednoduše krádeží.
Sovětské úřady v roce 1970 zřídily novou sekci KGB, známou jako ředitelství T, aby zajistila produkty západního výzkumu a vývoje pro tak potřebnou technologii. Operační tým ředitelství T, který měl ukrást technologii, byl známý jako X. Jeho špioni byli často členy sovětských delegací do Spojených států. Během jedné návštěvy továrny Boeing si „sovětský host nanesl lepidlo na své boty, aby získal vzorky kovů.
CIA podstrčila „fungující“ software s časovanou bombou
Transsibiřský plynovod měl přivádět plyn z Urengoje až do Užhorodu, kde se napojil na evropskou soustavu. Roční kapacita 32 miliard m3 plynu byla tak obrovská, že bylo zapotřebí speciálního informačního systému SCADA, který měl řídit 40 přečerpávacích stanic.
V té době se Spojené státy pokoušely přesvědčit západní Evropu, aby řekla ne dovozu sovětského zemního plynu. Objevily se také známky toho, že se Sověti pokoušeli ukrást širokou škálu západních technologií. Následně agent KGB Vladimir Vetrov, který přešel na stranu Západu, odhalil konkrétní nákupní seznam a CIA podstrčila vadný software Sovětům tak, aby ho neodhalili.
Aby došlo k narušení sovětských dodávek plynu, jeho příjmů v tvrdé měně ze Západu a vnitřní ekonomiky, byl potrubní software, který měl pohánět čerpadla, turbíny a ventily, naprogramován tak, aby se po určitém časovém intervalu zhroutil, resetoval otáčky čerpadla a nastavení ventilů, aby se vytvořily tlaky daleko vyšší, než které jsou přijatelné pro potrubní spoje a sváry.
Výsledkem sabotáže byl nejmonumentálnější nejaderný výbuch a požár, jaký kdy byl z vesmíru viděn. Explozi prý zachytily v létě 1982 i americké satelity.
Sabotáž plynovodu byla v té době byla přísně střeženým tajemstvím. Když potrubí explodovalo, první zprávy vyvolaly obavy i v americké armádě a v Bílém domě. NORAD se obával vzletu rakety z místa, kde nebylo známo, že by se nacházely nějaké rakety, řešila se i možná detonace malého jaderného zařízení. Americké satelity však nezachytily žádné známky jaderného výbuchu.
I když nedošlo k žádným fyzickým obětem výbuchu potrubí, došlo k významným škodám na sovětském hospodářství. Časem Sověti pochopili, že kradli „nakažené“ technologie, ale neměli žádný způsob, jak zjistit, které zařízení je zdravé, které napadené. Všechno bylo podezřelé, což byl zamýšlený konec celé operace.
Na zradu Vetrova Sověti přišli a v roce 1983 ho popravili.
Zdroj: hazardex, SC Media
Autor/Licence fotografie: Filip Klasna, obrázek vytvořen pomocí umělé inteligence (Gemini), Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)